www.cestovani.nafoceno.cz
Ahoj, ahoj, ahoj, mojí milí přátelé, kamarádi, cestovatelé,
tak jsme konečně, vlastně bohužel, doma v Česku. (14.8.2011)
Tentokrát jsme odjeli poznávat Jižní Afriku a jako novinku jsme si pořídili stan, spacáky a karimatky.
Jako loni do Asie, jsme si do teamu přibrali - našli si - našli si oni vlastně nás 
Petru a Fandu, se kterými jsme se poznali až na letišti (věk 24,31). Takže jsme se pak dověděli, že se v Africe nachází "nějaká česká rodina" Toš si říkám, jestli vypadáme my tak staře nebo oni tam mladě. Ostatně, Petra je o 2 roky starší, než moje drahá dcera. Nedovedu si ale představit, že by Ivana jela s námi stanovat. No, třeba se pletu.
Tak to tedy začalo.
Musím ještě úvodem říct, že mi bylo jasné, že Afrika bude úplně něco jiného, než Asie, která se mi moc líbila, ale že mě tak nadchne, ještě víc, než různorodá a pestrá Indie, to mě nenapadlo.
Od počátku se nám trochu sra.. V Praze jsme zmokli, letadlo do Istambulu mělo zpoždění, v letadle do Johanesburgu (JB) mi bylo blbě z jídla, takže jsem musela oželet nějaký ten alkodrink (zdarma) 
. No a v Johanesburgu jsme zjistili, že nám turečtí atamani nestihli za tu 1 hod. přeložit kufry, takže jsme museli zůstat na noc v JB a čekat na zítřejší letadlo.
Útěchou nám bylo, že ztracených nebo omylem dodaných kufrů zde byly mraky, a byli na manipulaci s němi vyčleněni 3 nebo 4 pracovníci.
Ti černoši jsou tak černí, že kam se hrabou naši "černoši". Nejdřív to byl takový zvláštní pocit. Na těch černoškách jsem mohla oči nechat. Jsou moc pěkné, a ty jejich účesy....
S autem byly také komplikace, ale na 2 pokus se to podařilo. I když Fanda objednával sedan, přidělili nám něco jako Polo, takže naše 4 bágly jaksi nebylo kde dát. Takže znuděnými pohyby to musela pracovnice Europcaru zase vše přepsat a předělat.
Jeden z černoušků z autopůjčovny se nás ujal, zavezl nás najít nocleh (150 R za pár) , zajel s námi do marketu na nákup a druhý den nám dal vědět, že kufry doletěly.
Pak už jsme mohli vstříc dobrodružství a poznávání vyrazit do "divočiny". Doufala jsem, že je toho zlého konec. Omyl.
V autě jsme hned při prvním vaření vody spálili autokonvici. Petra a Fandou tvrdili, že je tam pojistka. Nebyla.
Jo a taky jsme zapomněli podívat se bombě k vařiči, a tu jsme následně NIKDE nesehnali. Takže .... to až v cestopise, ať se máte na co těšit.
Trošku jsme bloudili v městečku Mokopane, ješte v JARu. To miluji - šipka N1 rovně a N1 doleva. Samozřejmě jsme si vybrali tu blbou. Zde nám ovšem pomohl Jirkův dáreček. Kdyby mi v obchodě neukazoval Nokii N8, že se mu líbí, zase bych mu asi koupila nějaký pracovní "nářadí", ale řekla jsem si, že se může vyzkoušet. Sice ji nechtěl brát, ale nakonec v den odletu stahoval mapy Namíbie, Botswany, JAR a Zambie jak urvanej.
A ... hodilo se to. Takže jsme se vymotali z města a mířili na hranice.
Celý cestopis si můžete přečíst na mých novách stránkách,
kde jsou všechny naše cesty - ZDE
TOP fotky naleznete ve fotogalérii - ZDE
Termín: Jižní Afrika, 20.7. - 10.8.2011.
TRASA: JAR -z Johanesburgu přes Mokopane a přechod Martins Drift do Botswany, přes Palapye, Serowe, Maun, Kasane; Zambie přes Kazungula - Viktoriiny vodopády, přes Sesheke do Namíbie - Katima Mulio, Rundu, Tsumkwe, Hoba, Tsumeb, NP Etosha, Kamanjab, Opuwo, Khorixas, Twyfelfontein, Skeleton coast, Cape Cros, Swakopmund, poušť Namib, Solitaire, Sesriem, Sossusflei, Helmering-hausen, Aus, Kolmanskop, Fish River Canyon, AiAis a cesta do Johanesburgu, nocleh na trase poblíž Lysko (zase v posteli).
Ujeli jsme cca 8261km Nissanem Tieda.
Nejnižší noční teplota -2st.C, námraza na stanu i autě.
Super vybavené kempy v Botswaně, super kempování v Namíbii.
Žádná internet, mimo město bez telef. signálu, 2 - 3 hod. jsme třeba nepotkali žádné auto.
Mnoho zvířat podél cest, volně se pohybující.
PODĚKOVÁNÍ: Petře Splíchalové a Fandovi Štěpánkovi, kteří nám dělali parťáky. Fandovi za perfektní jízdu, i když jsme udrželi český standard 2 píchlé pneu a Petře za profesionální tlumočení a její pochopení a snahu. Děkujeme.
Renáta a Jirka
renmos@seznam.cz
© Všechna práva vyhrazena Renáta a Jiří Moskalovi Respektujte, prosím, naše autorská práva k fotografiím. Děkujeme.